Petra Hracká 
Dlouho jsem byla ta, která všem kamarádkám přesvědčivě tvrdila, že na velikosti nezáleží.
„Když tě má rád, tak je jedno, jak moc,“ smála jsem se pokaždé, když se téma objeví při kávě nebo na chatě. V duchu jsem si připadala moudře a vyspěle – že už jsem pochopila, co je ve vztahu opravdu důležité.
Jenže pak jsem potkala někoho, kdo mi tenhle názor převrátil vzhůru nohama.
Byl úplně jiný než moji předchozí partneři. Sebevědomý, ale ne namyšlený, pozorný, ale zároveň trochu tajemný. Takový, že si hned od začátku vysloužil mou pozornost, aniž by to nějak silou chtěl.
První týdny byly skoro stereotypní: zprávy, kafe, filmy, smích… normální začátek. A pak přišel večer, kdy jsme skončili sami, jen my dva. A tam jsem pochopila něco, co mi do té doby unikalo.
Velikost opravdu někdy hraje roli – jen ne tak, jak si většina lidí myslí. Nešlo o to, co měl mezi nohama. Šlo o to, jak s tím zachází.
Šlo o jeho schopnost číst pozornost, respektovat jistotu a hranice. Šlo o to, že mě nechal být chtěnou, ne „zvládnutou“. Ten rozdíl byl malý, téměř neviditelný, a přesto nesmírně silný. Uvědomila jsem si, že skutečná velikost je v dovednostech, citlivosti a respektu – a že právě to dokáže udělat velký dojem.
Od té doby, když slyším někoho tvrdit, že „na velikosti nezáleží“, jen se usměju. Vím totiž, že záleží – jen ne tím způsobem, jaký si většina lidí představuje. Záleží na tom, co s ní kdo dokáže. A to platí nejen v intimních vztazích, ale ve všem – v sebevědomí, ve způsobu, jakým se stavíme k ostatním, a dokonce i v životě samotném.
Velikost může být malá, ale její účinek, pokud je správně využitá, může být obrovský. A to je lekce, kterou jsem se naučila teprve poté, co jsem přestala myslet podle starých pravidel a otevřela se něčemu novému.
Zdroj fotek: Freepik
